Proč má někdo plochý břicho a válčí s cizím jazykem a někdo… naopak.
Ahoj!
Jsem moc ráda, že ses konečně (po třiceti letech, promiň že to počítám) pustila do němčiny. Vždycky mě potěší, když se někdo zakousne do cizího jazyka. A každýmu držím palce, aby jim to nadšení vydrželo. Podle mě, když vidíš pokroky, tak tě to motivuje – stejně jako v čemkoli jiným. Když blbě cvičíš na břišáky, taky se na to za chvíli vybodneš, protože to úsilí se nijak nevyplatí. A když se blbě učíš cizí jazyk, je to stejný.
Akorát na cvičení už si dneska můžeš zaplatit trenéra, kterej tě naučí, jak to dělat správně, sestaví ti plán, podle kterýho jedeš, a protože se výsledky začnou záhy dostavovat, nadšeně ten plán dodržuješ dál. Pokud je tedy tvým cílem opravdu pevný břicho, jinak si třeba řekneš, že máš na práci něco zajímavějšího a pak ani trenér nic nezmůže.
Ale kdo ti udělá takovej plán při učení třeba němčiny? Přihlásíš se do kurzu, tam je plán danej – ale jen na obsah jednotlivých lekcí. Jestli mezi tím dobře jíš a dost spíš, aby se svaly mohly budovat… počkej, nějak jsem to zamotala dohromady…
Ale nediv se, je to tak podobný! Pro všechno musíš najít vášeň. Zapálit se pro věc. A já mám problém spíš s těmi svaly, tam prostě žádnou vášeň ne a ne vzkřísit. Takže chápu, proč ty máš plochý břicho a válčíš s němčinou a já… naopak : )
Jenže nebylo to tak vždycky, kdysi jsem zápasila s obojím. Italsky jsem se začala učit už asi v sedmnácti, když jsem někde na zdi uviděla vyryto „Io sono inamorata di Francesco“. Znělo mi to ladně, i když jsem si to vyslovovala po svým a nevěděla, co to znamená.
Koupila jsem si učebnici pro samouky a začala. Neměla jsem žádný očekávání a stačilo mi, že už rozumím pár slov nebo základních vět na téma, jak signor Rosselli přijel vyjednávat na Ministerstvo zahraničí, nebo něco podobně strašně praktickýho a užitečnýho. Náhodou zrovna tenhle článek znám dodneška zpaměti.
Ale k čemu mi takový učení bylo, to krásně demonstruje fakt, že o 20 let později jsem tu knížku otevřela znova a jako záložku v sedmý lekci jsem našla lístek na oběd někdy ze třeťáku. To byl objev! A tak jsem milou učebnici položila na stůl a na ní navršila ještě další, který jsem si během těch let postupně pořídila, s každým novým zápalem novou učebnici – a ze všech na mě posměšně civěly záložky ze stránky zhruba padesát. Tolik peněz a času a výsledek nula.
Kdysi v mládí jsem od někoho četla, ale teď už fakt nevím od koho – možná si třeba vzpomeneš ty, jeden čas jsme si knížky vzájemně doporučovaly a půjčovaly… a sice, že „z knih se člověk dozvídá jen malé věci, nikoli velké“. Tenkrát jsem s tím moc nesouhlasila, jako introvert jsem se mnohem radši dozvídala věci z knížek než z okolního světa, ale ať už to bylo myšleno jakkoli, najednou jsem pochopila, že cizí jazyk se musím jít naučit do života a svoje milovaný papírový učebnice zase pěkně uložit zpátky na poličku.
Jenže v tý době jsem už měla malýho cvrčka a určitě jsem si zase nemohla jen tak koupit lístek na autobus a s batohem odjet pro změnu do Itálie. Nemyslitelný. Byla jsem naštvaná. Chvíli. Než jsem něco zkusila.
Bylo potřeba se oprostit se od sebe sama a od starých zvyklostí. Všechno záviselo na moderních technologiích, který vznikly až v době, kdy už jsme obě byly dospělými ženami a matkami, a tudíž do našeho světa nepatřily. Zatím. A tak jsem si koupila tablet, stáhla aplikaci pro youtube a začala hledat videa a podcasty, abych se dokázala pořádně italštinou obklopit.
A v tom vlastně spočívá celý to kouzlo.
Nemohla jsem v tý době z časových důvodů chodit do žádný školy a víš co – vůbec jsem to nepotřebovala. Za pět měsíců jsem se od signora Rosselliho dostala bez učebnic a kurzů na úroveň B1 a pak už stačilo vyrazit na rodinnou dovolenou do Itálie a zkusit se rozmluvit. Jinak jsem se všechno naučila sama s tabletem v ruce. Ten už teď pomalu dosluhuje, ale já se zdráhám s ním rozloučit a pořídit si novější, protože mi tak nějak přirostl k srdci, když se mnou prošel takovou úžasnou cestu.
A jakou metodu na němčinu jsi zvolila ty?
Brzy napiš, ahoj, Katka
Moje strastiplná cesta k jazykům na konci 20. století. Pobavte se, zasmějte se, ale hlavně – už neopakujte stejný chyby : )
- V tom vlastně spočívá celý to kouzloProč má někdo plochý břicho a válčí s cizím jazykem a někdo… naopak.
- Jako slepý k houslímHned od začátku jsme uměli dobře vyslovovat. I když jsme k tomu přišli jako slepý k houslím.
- Radši se půjdu utopit do řekyNakonec jsme angličtinu vzali na milost. Neutopili jsme se ani v řece, ani v tom jazyce.
- Jak máš sakra jako překládat?První aktivní použití angličtiny – hrozný blbosti s hroznýma chybama.