Víte, co jsem zjistila? Že nemáte čas. Že už sice víte, co máte udělat, ale nemáte kdy. A říkáte si, když jsem tak chytrá, ať vám taky řeknu, kde ten čas vzít, abyste konečně měla kdy se učit.
Jestli opravdu nemáte čas, tak se to bohužel nenaučíte a já vám nijak nepomůžu. Nezlobte se.
Akorát vám můžu poradit, kde můžete čas najít.
A udělat si ho – to už určitě zvládnete sami.
Mohl by vám v tom pomoct taky dobře vypracovanej plán. Tady se podívejte, jak svůj studijní plán vytvořit >> A vzor si můžete stáhnout tady:
Co mám v plánu dělat?
Protože neznám váš denní rozvrh a nevím, co přesně máte kdy za povinnosti, tak vám zkusim jít aspoň trochu příkladem. A abyste si nemysleli, že jsou to jenom ňáký kecy, který nemají nic společnýho s realitou, vrhnu se kvůli vám na další cizí jazyk.
Chci se naučit arabsky. A popíšu vám – ne, co jsem dělala, když jsem se učila rusky, německy nebo italsky, ale – co budu dělat teď, abych se naučila arabsky:
Napřed se ujistim, že to fakt chci umět, že to nedělám jen kvůli vám, ale kvůli sobě. Že vy jste to sice urychlili, ale stejně jsem to chtěla.
A co je můj cíl? Umět číst to podivuhodný písmo. (Když jsme loni přestupovali na letadlo v Kataru, tak jsem si právě na letišti uvědomila, že nebejt aglických překladů pod každou cedulí, absolutně bych nenašla ani záchod. Kdyby to bylo napsaný aspoň latinkou, tak ty slova přepíšu do překladače a hned vím. Ale jak přepíšu arabštinu? No, já nijak.)
Takže tohle je můj cíl a moje motivace, rozluštit to písmo. Nepředstavuju si, že budu jezdit na dovolenou na blízký východ nebo že budu mezi Araby hledat přátele. Vy už mě znáte a víte, že já chci hlavně číst.
A teď kámen úrazu – kde vzít čas?
Vím, že musím ten jazyk používat aspoň hodinu denně a vím ze zkušenosti, že bych ho měla používat i víc, když to půjde. Tak hledám čas….
- Ráno nemám žádnou rezervu, udělám všechno, co je po ránu nutný a mířím do práce.
- Práci dělám na plno, takže zbejvá odpoledne nebo večer.
- Postarat se o nákup, připravit něco k večeři, pár drobností v domácnosti a popovídat si se synem…
- Zrovna dneska se chci podívat na Vraždy v Midsommeru, to si nemůžu nechat ujít.
- No a pak je nejvyšší čas jít spát.
Takže učit se budu asi až zítra.
Jste na tom podobně?
Blbý.
Půjdu na to takhle…
Já věřím, že tenhle článek čtete proto, že se to chcete naučit a že si na to chcete udělat čas. A moc dobře víte, že takhle, jak jsem to právě popsala, je to blbý. Takže to zkusíme nějak líp.
Třeba takhle:
- První den, v euforii a nadšení ani čas hledat nemusím, už se těšim až se dozvim, jak se řekne aspoň pár slov. Takže zatímco se mi vaří voda na kafe, nebo na něj čekám v kavárně, vyhledám na youtube učitele arabštiny. Naštěstí vyučujou v angličtině a jejich videa jsou popsaný anglicky, takže to najdu snadno.
- U kafe si pak na jednotlivý videa klikam a zjišťuju, kterej učitel je mi nejvíc sympatickej. Asi takhle: Maha je fajn, ale je hrozně zbrklá a chaotická, s tou se nic nenaučím. Mike je větší kliďas, ale učí jen konkrétní dialekt. Imran, to je ono – učí na britský univerzitě, bere to pěkně od začátku a vtipně vysvětluje. S ním začnu.
Kafe vypitý, jejda, nějak jsem se do toho zabrala, nestíhám, honem…
Prostě v tý první euforii, kdy jste na ten jazyk natěšený, čas zas tak neřešíte – využijte tu euforii na pořádnou přípravu. Já už se teď těším na první lekci, kterou si určitě co nejdřív pustim.
- Čas mám až docela pozdě večer, ale lekce je rozumně krátká. To ještě zvládnu.
- Nasadim sluchátka, hupnu do postele a dívám se, jak profesor Imran maluje první písmenka abecedy a říká, jak se čtou.
- Manžel je na služebce, takže nebude blbý, když si zkusim pár zvuků vyslovit nahlas.
- A než usnu, ještě si v duchu namaluju pár těch písmen a snažím se vybavit si, jakej zvuk k nim patří.
Neměla jsem ani o vteřinu víc času než včera, ale přitom už mám za sebou první lekci.
Jak vidíte, popisuju úplnýho začátečníka, notabene na jazyce, kterej má i jiný písmo. S většinou evropských jazyků na to nemusíte vůbec jít tak z gruntu. Navíc, kdo z nás v angličtině, němčině, ruštině nebo italštině totální začátečník? Nikdo nezačínáme úplně na nule. Každej už něco umí, zná, slyšel. Jenom máme různou úroveň, jak to používáme.
Pokud se neučíte arabsky, máte už vlastně náskok : )
A takhle na to půjdete vy…
Nějak podobně jako jsem před chvílí popsala si vyhledáte na youtube několik učitelů (nebo vám je pomůžu vyhledat já), vyberete si toho nejsympatičtějšího a s ním začnete. Záměrně neříkám, že si najdete živýho učitele na soukromý lekce nebo že se přihlásíte někam do kurzu. Protože vy nemáte čas.
Ne fakt, to není žádná narážka, já věřim, že nemáte čas někam běhat nebo pravidelně v den a hodinu stát na značkách.
Já na to taky nemam čas. Proto se učim sama.
No a když už teda máte toho svýho učitele na youtube, tak děláte, co vám říká. Dává vám příklady, vy je opakujete. Hlavně nahlas, abyste se naučili mluvit. Videa mívají od pěti do patnácti minut. Ty začátečnický jsou určitě kratší. Takže vás to ani nestačí unavit.
A pak, cestou do práce, si to zkoušíte vybavit. Taky cestou z práce. Taky když si vaříte kafe. Až budete dělat večeři, budete si v duchu komentovat v cizím jazyce, co právě děláte. A tak dál.
Co z toho teda vyplývá?
Že nepotřebujete víc času. Jenom prostě ten čas, kterej už nějak využíváte, propojíte s cizím jazykem.
Jo a tip na závěr – neučte se, co je zrovna na řadě v ňáký učebnici.
Učte se, opakujte si, trénujte to, co zrovna vy sama chcete a potřebujete říct.
Onemocněla jste? Postěžujte si anglicky. Povedla se vám luxusní večeře? Pochvalte se italsky. Totéž platí pro jakýkoli další jazyk. A jestli to nemáte komu říkat, můžete to říkat třeba mně. Můžeme si o tom psát každý den celý měsíc.
Ozvěte se a probereme to!
