Nakonec jsme angličtinu vzali na milost. Neutopili jsme se ani v řece, ani v tom jazyce.
Ahoj!
Chyběla jsi nám minulý víkend na srazu se základkou po třiceti letech. Každej se na tebe ptal, to víš, když si žiješ za velkou louží, jsou všichni zvědaví, jak se máš a co děláš. Pár lidí si povzdechlo, že umět anglicky, taky už by byli jinde. No, jak já to vidím a jak si na to vzpomínám, my dvě zvolily přístup opačnej. Napřed jsme se ocitly jinde, a teď díky tomu umíme anglicky. Ale to nemá cenu na takovým srazu probírat, zvlášť po dvou hodinkách intenzivního připíjení na starý časy.
Pamatuješ, jak jsi byla nešťastná, když tě v prváku zařadili na angličtinu? Všichni jsme samozřejmě v tý době měli základy němčiny a k angličtině nikdo ani nepřičuchnul. Proč taky? Bylo září 1989 a celej svět byl od nás strašně daleko. Ale němčina se hodila, aby člověk rozuměl filmům v televizi, kterou jsme mimochodem zakázaně chytali na malou anténku napíchnutou na násadě od smetáku. Přece jen v západním pohraničí to byla hračka. A skoro povinnost vědět, jaký písničky minulou sobotu hráli ve „Formuli“.
Ale k čemu by nám byla angličtina? Říkaly jsme, že se radši půjdem utopit do řeky, když jsme se navzájem zkoušely ze slovíček „hů, hí, ší“ a řvaly jsme vzteky, co je to sakra za debilní řeč! No nakonec jsme se neutopily, ani v řece, ani v tom divným jazyce. Nějak jsme ho vzaly na milost, po revoluci, když se ukázalo, že to možná tak úplně zbytečný nebude.
A najednou jsi byla v Londýně, a já vlastně taky, předchozí čtyři roky učení úplně k ničemu, začínáme znovu od nuly. Každá jsme na to šla jinak, ale docela rychle jsem se to naučily obě. Tobě už to zůstalo jako hlavní dorozumívací řeč, já se pak snažila aspoň předat nějaký to zrnko moudrosti dychtivým žákům v Praze.
Učila jsem jednu manekýnku a dva kadeřníky. Uměla jsem anglicky, to jo, ale neuměla jsem učit. Snažila jsem se na ně jít svou metodou – tvrdá dřina na gramatice a mluvení s uplatněním tý dřiny, ale zapomněla jsem na to hlavní. Na to, co určitě bylo nejdůležitější v tom mým celým snažení a co probíhalo jen tak mimochodem, že jsem si to jako učení vůbec neuvědomovala. Poslech. Autentický jazyk se tam na mě hrnul ze všech stran, od lidí na ulici, z televize, z rádia. Jenomže jak jsem jim mohla zprostředkovat tohle, aniž bychom obcházeli podniky nacpaný turistama? Nešlo to, prostě to nešlo. Proto mě vlastně ani nenapadlo, že bych to měla do výuky zahrnout. Ale dneska? Bože, tolik možností!
Učit, i když tím zastaralým pofidérním způsobem, jsem začala proto, že jsem se necítila úplně využitá ve svý nový práci. Jo, bavilo mě to. Ale já tak dlouho makala na angličtině a chtěla jsem ji co nejvíc uplatnit. Bohužel, takový zájem o tuhle schopnost zase nebyl. Po návratu z Anglie jsem si myslela, jak si hravě najdu práci pro zahraniční firmu, když mám angličtinu na úrovni rodilýho mluvčího. Ale nějak jsem si neuvědomila, že ty dva roky plynul čas i tady, že se tahle země o kus posunula. Při pohovorech jsem dokola slyšela „no dobře, anglicky umíte, a co nějaký další jazyk?“. Došlo mi, že pro americkou firmu není angličtina cizí jazyk, angličtina je samozřejmost.
Hrůza. Každýmu stačila úroveň B1, ale zato aspoň ze dvou jazyků. Byla jsem namydlená! Jenže já už po druhý tolik energie do učení žádnýho jazyka nedám, o tom jsem byla přesvědčená.
A taky jsem nedala. Protože jsem objevila bezbolestný způsob. A docela jsem žasla, když to zafungovalo s jedním jazykem. Tak jsem si řekla, že zkusím ještě jeden, stejným způsobem. A ejhle, zase to šlo.
Takže proč bys to nezkusila taky? Myslím, že s tou němčinou jsi zatím moc nepohnula. Můžeš to udělat jako já. Teď mám B2 ze tří dalších jazyků. I když už na žádný pohovory chodit nemusím, abych se tím mohla pochlubit : )
Promiň, že píšu tak dlouze, znáš mě, básnický střevo. Píšu dlouhý zprávy i přes whatsapp. A ty se pak cítíš provinile, protože se umíš vyjádřit mnohem stručněji. Tak hlavně napiš, co s tou němčinou. Tvoje ségra bude zklamaná, když se s jejím manželem zase příští rok nedomluvíš. A že by ses neaučila německy zrovna ty, s takovým echt německým příjmením?
Zatím ahoj, Katka
Moje strastiplná cesta k jazykům na konci 20. století. Pobavte se, zasmějte se, ale hlavně – už neopakujte stejný chyby : )
- V tom vlastně spočívá celý to kouzloProč má někdo plochý břicho a válčí s cizím jazykem a někdo… naopak.
- Jako slepý k houslímHned od začátku jsme uměli dobře vyslovovat. I když jsme k tomu přišli jako slepý k houslím.
- Radši se půjdu utopit do řekyNakonec jsme angličtinu vzali na milost. Neutopili jsme se ani v řece, ani v tom jazyce.
- Jak máš sakra jako překládat?První aktivní použití angličtiny – hrozný blbosti s hroznýma chybama.